Jednotlivé desky podrobněji
Pacifická deska
Pacifická deska (nazývaná také Tichomořská) je oceánská tektonická deska, která se rozkládá pod větší části Tichého oceánu.
Na severu je deska v subdukci se Severoamerickou deskou, na
severovýchodě se nachází na jejím okraji Juan de Fuca deska a Kokosová
deska. Východním směrem je deska Nazca, kde se nachází konkordantní
rozhraní. Podobně i na jihu je konkordantní rozhraní mezi Antarktickou
deskou. Západním směrem deska subdukuje s Australskou deskou a
Filipínskou deskou.
Pacifická deska je protavována horkou skvrnou, která se projevuje
posunujícím pásem souostroví. V dnešní době takto vznikají Havajské
ostrovy.
Na střetu Pacifické desky a Antarktické desky vzniká středooceánský hřbet zvaný Pacifik-Antarktický hřbet.
Severoamerická deska
Severoamerická deska - šestá litosférická deska - byla spojena s Euroasijskou, Africkou a Jihoamerickou deskou do doby, než se začal rozpadat super kontinent Pangea a otvírat se Atlantský oceán. Relativně mladá pohoří na západě Severní Ameriky jsou projevem probíhající subdukce a kolize s Tichomořskou deskou. Starší Appalačské pohoří na východu USA vzniklo při staropaleozoických kolizích v oceánu který existoval před vznikem Pangey. Kokosová deska a deska Rivera se v současné době podsouvají pod jižní okraj Severoamerické desky, což je příčinou vzniku činného sopečného pásma.
Africká deska
Africká deska je tektonická deska pokrývající kontinent Afriky a část
Atlantského oceánu. Je tvořená několika kratóny (koňzský, kalaharský,
západoafrický, saharský a zimbabwský), které se spojily během vývoje
Gondwany přibližně před 550 miliony lety.
Na západní straně je ohraničená Středoatlantickým hřbetem, který ji
odděluje od severoamerické a jihoamerické desky. Na severu ji od velké
euroasijské desky a dvou menších (egejské a anatolské desky) odděluje
soustava menších hlubokomořských příkopů ve Středozemním moři. Z
východní a jihovýchodní strany je od arabské a somálské desky oddělena
Velkou příkopovou propadlinou. Jižní okraj hraničí s antarktickou
deskou.
Až na severní okraj jsou hranice africké desky tvořené aktivními okraji
tektonických desek, což má za následek vznik rozsáhlých riftových
systémů. Důležitá je Afarská deprese ve východní Africe, což je místo
střetu třech desek a pravděpodobného výskytu horké skvrny.
Severní konvergentní hranice má za následek vyvrásnění mladých
evropských pohoří (Alpy, Karpaty) – alpinské vrásnění. Středozemní moře
představuje poslední zbytky druhohorního a třetihorního moře Tethys,
pomalý posun euroasijské a anatolské desky jižním a africké desky
severním směrem ho postupně uzavírá.
Antarktická deska
Antarktická deska je litosférická deska, která pokrývá oblast
kontinentální Antarktidy a přilehlé moře a části oceánů. Sousedí s
litosférickými deskami Nazca, Jihoamerickou, Africkou, Australskou,
Pacifickou deskou a deskou Scotia.
Dosahuje rozlohy okolo 16 900 000 čtverečních kilometrů, což ji řadí na
pátou největší tektonickou desku na světě. Deska se pozvolna zasunuje
pod oblast Atlantského oceánu rychlostí 1 cm/rok. V oblasti jižního
Pacifiku deska přirůstá rychlostí 66 - 88 mm/rok.
Deska Nazca
Deska Nazca je tektonická deska ve východní části Tichého oceánu,
západně od pobřeží Jižní Ameriky. Je tvořena oceánskou zemskou kůrou.
Pojmenována je podle regionu Nazca v Peru.
Východní část desky je aktivní okraj, kde se oceánská kůra desky tlačí
do subdukční zóny pod jihoamerickou desku a pohoří Andy vytvářejíc
peruánsko-chilský příkop. Jižní okraj desky je divergentní, protože zde
dochází k rozpínání oceánskeho dna na chilském hřbetě, který desku
odděluje od Antarktické desky. Západní okraj je taktéž aktivní a dochází
tu k vzniku nové oceánské kůry podél východopacifického hřbetu. Hřbet
je dělícím prvkem mezi deskou Nazca a Pacifickou deskou. Severní strana
je rovněž divergentním okrajem oddělujícím desku platňu od kokosové
desky, kde dochází k rozcházení dna podél galapážského hřbetu. Desku
ohraničují dva trojné body.
Trojný bod styku severných tří desek (kokosové, Nazca a pacifické) se
nachází západně od pobřeží Kolumbie. Jižním tzv. Chilským trojným bodem
(styk desek Nazca, pacifické a antarktické) je jižně od pobřeží Chile.
Tento trojný bod je nestandardní i proto, že zde dochází k podsouvání
středooceánskeho hřbetu (chilský hřbet) pod jihoamerickou desku. V
oblasti této subdukční zóny mělo hypocentrum i doposud nejsilnější
zemětřesení na Zemi (místní magnitudo 9,5). Proběhlo 22. května 1960 a
je známé jako velké chilské zemětřesení. V každém z těchto trojných bodů
se nachází neobvyklá menší mikrodeska, na severu to je galapážská deska
a na jihu deska Juan Fernandéz. Severně od desky Juan Fernandéz se
nachází třetí mikrodeska Easter Island.
Na desce Nazca se mimo soustroví Juan Fernandéz nenachází mnoho
obydlených ostrovů. Topografii desky dominuje tzv. Carnegieho hřbet, asi
1350 km dlouhý a do 300 km široký pás oceánského dna, který na svém
západním konci zahrnuje i souostroví Galapágy. Podobně jako kokosový
hřbet a hřbet Malpelo jsou zřejmě pozůstatky po pohybu horké skvrny[1].
Pohyb desky vzhledem k jihoamerické desce, pod kterou subdukuje je kolem
3,7 cm/rok směrem na východ. Nazca je jednou z nejrychleji se
pohybujících tektonických desek.
Předchůdcem desky Nazca byla farallonská deska, která se rozpadla před
asi 23 milióny let na hranici oligocénu a miocénu. Rozpadem vznikly
desky Nazca a kokosová.
Kokosová deska
Kokosová deska je tektonická deska tvořená oceánskou zemskou kůrou
nacházející se v Tichém oceánu na západním pobřeží Střední Ameriky.
Pojmenována je podle Kokosového ostrova, který se na ní nachází.
Kokosová deska vzniká rozpínáním oceánského dna podél Východopacifické
vyvýšeniny a Kokosového hřbetu, oblasti označované jako „systém
rozpínání Cocos-Nazca“. Z oblasti této vyvýšeniny je deska tlačena a
posouvána na východ pod méně hustou desku Karibskou; tento proces se
označuje jako subdukce. Při tomto procesu dochází k ohřívání jejích
subdukovaných okrajů, ze kterých se uvolňuje do okolního zemského pláště
voda. Ve vrchní části pláště (astenosféře jsou horniny roztaveny na
magma, v důsledku čehož vzniká severovýchodně od subdukční zóny
vulkanický oblouk, který se táhne od Kostariky do Guatemaly. Pásmo
zemětřesení v oblasti tzv. benioffovy zóny se táhne pod povrchem dále na
sever až do Mexika.
Severní okraj Kokosové desky tvoří Středoamerický příkop. Východní část
je tvořena transformními zlomy Panamské zlomové oblasti. Jižní hranicí
je středooceánský hřbet v Galapážské vyvýšenině. Západní hranici tvoří
Východopacifická vyvýšenina.
Kokosová deska a deska Nazca jsou pozůstatky starší Farallonské desky,
která se rozpadla před asi 23 milióny let na hranici oligocénu a
miocénu. Rozpad této desky zapříčinilo zejména působení galapážské horké
skvrny[1]. Před asi 5 - 10 milióny let se ze severní části desky začala
oddělovať tzv. Riverská mikrodeska a dodnes mezi nimi neexistují
trasformní zlomy.
Subdukce Kokosové desky pod Severoamerickou způsobila 19. září 1985 ničivé zemětřesení v Mexico City.
Arabská deska
Arabská deska je tektonická deska pokrývající Arabský poloostrov. Mezi místa, které se v oblasti arabské desky nacházejí patří:
celý Arabský poloostrov, Mezopotámie a jihovýchodní Anatolie, oblast
východně od Rudého moře a Afarská deprese, severní část Adenského zálivu
a severozápad Perského zálivu.
V některých částech Turecka, kde dochází ke střetům mezi Arabskou a
Euroasijskou deskou dochází k častým zemětřesením. V geologicky nedávném
období došlo k oddělení arabské a africké desky, po čemž došlo ke
vzniku Rudého moře.
Arabská deska sousedí s následujícími tektonickými deskami:
na severu: euroasijská deska
na jihu: africká deska
na východ: indická a euroasijská deska
na západ: africká a euroasijská deska